Agaricus (žampión mandlový)

18.09.2019

Agaricus (žampión mandlový) tradiční národy ho nazývají houbou od Boha. Obsahuje optimální množství polysacharidů, glutamanových komplexů, kempesterinů a dalších bioaktivních látek

Použití testovaná v praxi:

  • léčba alergií a autoimunitních onemocnění + Reishi, Hericium
  • stimulace imunitního systému, ochrana před infekcí + Coriolus, Reishi, Shiitake
  • prevence rakoviny u vysoce rizikových skupin
  • doplňková terapie rakoviny - dle typu nádoru
  • regulace úrovně cukru v krvi + Maitake, Coprinus
  • terapie zánětlivých onemocnění
  • ochrana před infekcemi, usmrcování patogenů

Další motivy pro použití Agaricus:

nádorová onemocnění pod "pupkem", kožní onemocnění, podpora a ochrana jater, podporuje peristaltiku střev, snižuje vysoký krevní tlak, regulace krevních tuků, snižuje cholesterol, doplňková terapie arteriosklerózy, spasmy cév DK (+ Reishi)

TCM charakteristika:

  • teplota - teplá
  • chuť - sladká, lehce pálivá
  • tropismus - slezina, žaludek, střeva

Účinky podle tradiční čínské medicíny:

  • posiluje qi celého organismu
  • posiluje obrannou qi
  • transformuje hleny, zastavuje kašel
  • zmírňuje křeče
  • vypuzuje červy

Stručný popis

Agaricus blazei Murill (v Japonsku Himematsutake, v Číně Ji Song Rohg, v Brazílii Cogumelo Piedade žampión mandlový, Agaricus brasiliensis) je houba patřící mezi žampióny, jejíž domovinou je Jižní Amerika. Sbírali jej hlavně obyvatelé venkova v oblasti Sao Paula u vesnice Piedade. Tuto houbu používali nejen jako potravinu (je velmi chutná, voní po mandlích), ale hlavně jako léčebný prostředek. Poprvé ji popsal mykolog W. A. Murill v roce 1945. Její představení světu však proběhlo v roce 1960, kdy Agaricus zaslal T. Furomoto na zkoumání do japonských laboratoří, neboť si povšiml jejích účinků. Do botanického systému byla zařazena až v roce 1967, a to belgickým botanikem Heinemannem. Díky rozklíčování jeho složení a pokusům, které se následně prováděly, se potvrdil vliv Agaricu na organismus. O houbu začal být velký zájem a nyní se pěstuje komerčně po celém světě. Mezi největší producenty Agaricu patří Japonci.

Agaricus náleží do čeledi Agariaceae (pečářkovité). Houba má hnědo-zlatý šupinatý klobouk, který jí dal také jméno - sluneční houby. Klobouk má průměr cca 2-12 cm, podobné délky je i noha. U mladých hub je vypouklý, ale s jejich stárnutím se narovnává a jeho konce se "roztřepí". Na spodní straně klobouku můžeme najít u mladých hub světlé a čokoládově hnědé bazidiospory u starších hub.

Složky v Agaricu

Agaricus si našel cestu do celého světa, což je dáno jeho účinky, které jsou potvrzeny mnoha studiemi. Je možné jej využít jako prevenci proti vzniku mnoha nemocí nebo jako léčbu. Na jeho účinky má jistě největší vliv složení houby.

Jako u jiných hub tvoří většinu houby voda, dále jsou v něm polysacharidy, bílkoviny, tuky a mnohé další látky, které si probereme níže.

Cukry, polysacharidy

Nejzkoumanější součástí Agaricu jsou polysacharidy, které mají mnoho účinků. Modulují aktivitu imunitního systému, neutralizují volné radikály, působí protirakovinně atd.

Lékařsky nejatraktivnější jsou beta glukany. V Agaricu je více typů beta glukanů, různě rozvětvených s rozdílnou molekulární hmotností. Nejzastoupenější jsou glukany s kostrou (1-6)-beta i (1-3)-beta, (1-4) D, na ni pak nasedají další řetězce, které vytváří větvení a mění funkce polysacharidu. Náš přípravek Agaricus obsahuje 30 % polysacharidů.

Agaricus neskrývá jen polysacharidy, ale také jednodušší cukry, např. disacharid theralózu, či alkoholový cukr mannitol. Ten se využívá i v medicíně, a to u pacientů, kteří mají zvýšený nitrolební tlak. Mannitol totiž odvodňuje.

Polysacharidy jsou známé svými imunitu stimulujícími účinky, vykazují též protirakovinnou a antioxidační aktivitu.

Výše zmíněné sacharidy se vstřebávají to krve střevní sliznicí. Agaricus však obsahuje i hrubou vlákninu, ta se nevstřebává a podporuje správné složení mikroflóry a také peristaltiku střev.

Aminokyseliny a bílkoviny

Mohlo by se zdát, že Agaricus nebude obsahovat velké množství bílkovin a aminokyselin, opak je však pravdou. V Agaricu je mnoho druhů aminokyselin, i těch esenciálních, které si tělo neumí samo vyrobit. Nejzastoupenější jsou arginin, glycin, kyselina glutamová, alanin aj.

V Agaricu nenajdeme jen tyto stavební kameny bílkovin, ale bílkoviny samotné. Zde můžeme zmínit třeba aktivní enzymy, které štěpí mnohé sloučeniny a dle toho mají svůj název. Jedná se např. o laktázu, endo-β-1, 3-glukanázu, lignin degradující enzymy. Důležité jsou i ty, které umí degradovat nebezpečné sloučeniny, třeba herbicidy, na netoxické sloučeniny.

Agaricus je též bohatý na lektiny, což jsou bílkoviny s cukernou složkou.

Tuky, mastné kyseliny

Agaricus je bohatý i na mastné kyseliny, a to nasycené i nenasycené, které jsou velmi prospěšné pro naše zdraví, neboť pomáhají snižovat hodnoty cholesterolu krvi, tlumí alergické reakce atd. V Agaricu se nachází značné množství kyseliny palmitové a linoleové, více je té nenasycené, což je žádoucí.

Další složky Agaricu

Agaricus obsahuje i další složky, které mají nezanedbatelný význam.

Jedná se např. o fenolové sloučeniny, kam patří i kyselina galická, syringová, pyrogalol aj., dále jsou to flavonoidy. V této skupině jsou myricetin, krysin, katechin, hesperetin atd. Obě zmíněné skupiny jsou silnými antioxidanty.

V Agaricu můžeme také najít o steroidní sloučeniny, jednou z nich je ergosterol, tedy vitamín D2, dále pak jsou to cerevisterol...

Terpenoidy, mezi nimiž jsou blazeispirols B, C, E a F, které mají ergostanovou struktury, dále pak i blazeispirol A.

Chuť dodávají houbě i organické kyseliny, jako jsou kyselina octová, oxalová, jablečná či mravenčí.

Nemůžeme opomenout, že Agaricus obsahuje také minerální a stopové prvky, můžeme v něm najít draslík, fosfor, hořčík, zinek, selen, měď aj. Jsou v něm také vitamíny, hlavně pak vitamín D a vitamíny ze skupiny B.

S čím vším může Agaricus pomoci?

Již jsme zmínili některé důležité složky Agaricu, a není jich málo, a je tedy jen logické, že tyto bioaktivní sloučeniny mohou ovlivňovat fungování organismu mnoha způsoby, tj. působit na mnoho zdravotních obtíží. Nyní se na některé z nich podíváme.

Studie s Agaricem

Agaricus v souladu s imunitním systémem

Imunitní systém podobně jako srdce nemůže přestat pracovat ani na chvíli. Jen díky němu můžeme přežít. Jak je patrné u pacientů s těžkými imunodeficity. Bez péče umírají v již v novorozeneckém věku na infekce. Imunita nás chrání proti vlivům zevním, ale i těm vnitřním, pomáhá hojit rány atd. Jeho důležitým úkolem je rozeznat vlastní struktury, antigeny, od těch cizích, proti kterým se pak obrací. Jedná se např. o viry, bakterie atd. Někdy však imunitní systém považuje za nebezpečné i neškodné antigeny, jak je to v případě alergenů a bojuje i proti nim a rozvíjí se alergický zánět. Může se však obrátit i proti vlastním antigenům a rozvíjí se autoimunitní zánět.

Na jedné straně je tedy potřeba imunitní systém podpořit v boji s nebezpečím, ale na druhé straně, pokud útočí i na jiné cíle, jeho reaktivitu mírnit.

Agaricus toto umí. Provádějí se testy jak na buněčných kulturách, kdy se k imunitním buňkám, např. makrofágům, přidává extrakt a sleduje se, jak se mění jejich chování. Dochází u nich ke zvýšené proliferaci, aktivaci, posiluje se fagocytóza a také produkce cytokinů, které dále aktivují a posilují imunitní odpověď, jedná se např. o IL-1, IL-12, IL-6, TNF-alfa, INF gamma či růstové faktory. Za tímto efektem stojí vazba polysacharidů na receptory, které mají imunitní buňky na svých površích. Vazba polysacharidu a receptoru spouští nitrobuněčnou signální kaskádu, které vede k přepisu genů zodpovědných za výše zmíněné funkce. Agaricus nestimuluje jen makrofágy, ale také lymfocyty či NK buňky a v jeho přítomnosti se zvyšuje produkce protilátek B lymfocyty. Tento stimulační efekt byl testován i v případě očkovacích vakcín, krom antigenů patogena, proti kterému očkujeme, musí vakcína obsahovat také látky, které stimulují imunitní systém, aby došlo k tvorbě specifických protilátek a paměťových buněk. Teprve poté je očkování úspěšné a imunitní systém nedá patogenu žádnou šanci. Pokus se prováděl na hlodavcích a oproti "obyčejné" vakcíně došlo k většímu nárůstu produkce potřebných protilátek.

Mluvíme-li o protilátkách, nemůžeme opomenout, že Agaricus zvyšuje také produkci IgA, což je důležitá protilátka na sliznicích, které díky ní "propustí" méně patogenů do organismu.

Nyní jsme uvedli případy, kdy Agaricus pomáhá posílit imunitní systém, a je na čase ukázat, že umí pracovat i opačně. Tlumivý vliv Agaricu byl popsán i v klinických studiích, kdy byl podáván pacientům, kteří mají ulcerózní kolitidu nebo Crohnovu chorobu, což jsou zánětlivá onemocnění střeva, na nichž má podíl imunitní systém. Část pacientů dostávala neúčinnou látku a část Andosan, u druhé skupiny došlo po 21 dnech k poklesu hodnot zánět posilujících cytokinů, např. IL-2, TNF alfa, IL-6. Při zkoumání střeva se ukázalo, že skutečně došlo ke zmírnění zánětu. Sami pacienti se subjektivně cítili lépe, byli aktivnější, měli méně střevních obtíží atd.

Protizánětlivý efekt se projevil i u krys, kterým byl vyvolán zánět v plicích. Pokud byl krysám podáván Agaricus, došlo k výraznému utlumení zánětu, a tudíž nedošlo k tak masivnímu poškození plicní tkáně. Autoři toto potvrdili i provedením CT plic.

Agaricus může být přínosný i v případě alergií a tedy i alergického zánětu, který přetrvává a může poškodit tkáně. V případě alergických reakcí je zvýšená aktivita T lymfocytů, které se označují jako Th2, a ty produkují cytokiny podporující tvorbu IgE protilátek. Ty pak mohou být měřeny v krvi, když potvrzujeme alergie krevními testy. U alergických zvířat se ukázalo, že Agaricus je schopný zvýšit aditivu Th1 lymfocytů v neprospěch Th2, utlumil se alergický zánět a snížila produkce IgE. Agaricus uleví alergikům i astmatikům.